⛰️ GR 221 Mallorca ☀️🇪🇸🏖️ mapa 🗺️ přechod 🥾 tipy 📌

Jak na trek GR 221 Mallorca s co nejmenší zátěží na zádech, v peněžence a možná i v kalendáři? Chcete vědět co voda, nocleh, co udělat po příletu a další tipy, triky? Včetně unikátní mapy kde najdete vyznačeny všechny důležité body.

0 Kč

náklady

– letenky 1000 Kč
– doprava po Mallorce 17,35 €
– jídlo 62,1€
– noc v hostelu 35 €
– pojištění 145 Kč

počet dnů

– 1,5 dne doprava (1 + 0,5)
– 4,5 dne trek
– 1 den odpočinek, památky (0,5 + 0,5)

Obsah schovej

1 trek Mallorca GR 221 - co a jak

1.1 Vybavení na přechod GR 221

1.2 🤔 Jak💡na LEVNÉ ultralight turistické vybavení do přírody?🏕️

1.3 Spaní na Mallorce nadivoko

1.4 Voda na treku

1.5 Shrnutí tipy, triky

1.6 GR 221 mapa

2 Vyrážíme na přechod pohoří Serra de Tramuntana - GR 221 etapy

2.1 Po příletu

2.2 Popis celé trasy GR221 etapy

trek Mallorca GR 221 - co a jak

Vybavení na přechod GR 221

Na celý výlet bohatě stačí pouze příruční (kabinové) zavazadlo. Proto musíš svůj obvyklý gear list trochu přizpůsobit leteckým pravidlům a omezením.
– lihový vařic, lih koupíme na místě v Eroski – třísezonní spacák mi přišel začátkem dubna vhod, i přes jeho větší váhu. Na výše položených místech může být horší počasí a větší zima.
– plastové stanové kolíky
– náhradu nože například v podobě multifunkčního klíče (na letišti pokaždé bez problémů)
– lehké univerzální sandály + boty na trek
– nebál bych se vzít hamaku
– chce to turistické hůlky - dají se koupit v Decathlonu na místě, v příručním zavazadle nejsou povoleny
– orientace mapy.cz v mobilu (mapa s vyznačenými body níže) + powerbanka(y)

Spaní na Mallorce nadivoko

Po celé trase GR 221 jsou placené chaty na přespání tzv. Refugi za cca 15€ za noc. Musíte se registrovat dlouho dopředu a za mě je to zbytečné, jelikož po trase je mnoho míst vhodných k přespání pod širákem nebo ve stanu a často i zastřešených, tolik jsem snad nikde předtím ani neviděl. Většinu z nich jsem vyznačil v mapě níže. Oficíálně táboření povoleno není, ale je tolerováno.

Voda na treku

Vodních zdrojů moc není, nespoléhejte na oficiálně vyznačené na mapě. Doporučuju vždy doplnit 3l. Všechny zdroje, které byly v provozu jsem vyznačil do své mapy níže.

Shrnutí tipy, triky

– pokud jdete sami (třeba neplánovaně), většinou vydržíte jít od 8 do 17-18 hodiny a stmívá se až zhruba v 9, proto doporučuji vzít například čtečku
– přechod by se dal zvládnout i za 3 dny, za 4 určitě, ale musel bych mít mín zbytečností nebo lepší kolena
– na nádraží je úschovna na batohy za 4€
– pozor na siestu mezi 13 - 16 hodinou kdy je vše zavřeno. Já jsem s tím problém nikdy neměl.
– autobusový jízdní řád
– měl jsem tu být 9 dní, ale už jsem nevěděl co budu po dokončení treku dělat tak jsem si ještě třetí den koupil o 2 dny dřívější letenku za 18€
– po cestě určitě narazíte na Karob neboli Svatojánský chléb, nebojte se tuto sladkou pochoutku vyzkoušet

GR 221 mapa

Po cestě jsem vyznačoval většinu míst vhodných k přespání (v mapě vyznačeno cmp), zdrojů vody a dalších věcí co stojí za zmínku.

0 km

délka

počet dnů

0 m

stoupání

0 m

klesání

Vyrážíme na přechod pohoří Serra de Tramuntana - GR 221 etapy

Vyjíždím ráno Regiojetem do Vídně odkud odlétám do Palmy de Mallorca.

Po příletu

Hned na letišti jsou zásuvky a záchody s velkými kohoutky na načepování vody u vstupu C45, voda ale byla pěkně hnusná.

Bus z letiště na hlavní nádraží (Estacione Intermodal) stojí 5€, čekalo tu dost lidí a byla to celkem tlačenice, ve více lidech by byl možná výhodnější taxík.
Po příjezdu na zastávku to jako hl. nádraží nevypadá, nebo spíš nikde žádné nádraží nevidím.

Jdu koupit líh na vaření do vietnamské večerky abych potom mohl zjistit že ho mají i v normálním obchodě za polovic. K polentě z Česka dokupuju místní klasiky jako olivový olej, sýr, tuňáka, salám a vodu. Na oběd beru kebab.

Potom zjišťuju, že hlavní nádraží je v podzemí, dostanete se tam podchodem, který je naproti kousek od zastávky autobusu hlavní nádraží.
Na konci schodiště je dole po levé straně obchod Eroski, kde lze koupit i líh na vaření. Vpravo (minete vlak) jdete na autobus stále podle cedulí ješte o jedno patro níže, kde najdete svůj spoj na informačních tabulích.
Než jsem na to přišel tak mi první bus ujel, jedu dalším v 16:00. Ještě mě čeká jeden přestup v Andratxu, kde hledám správnou zastávku a v 18:30 jsem na nejzápadnějším cípu ostrova ve městě Sant Elm (6€).

Popis celé trasy GR221 etapy

Popis den po dni. Zmiňuju spaní, vodu, zajímavé místa, náročnost.

Kilometr za městem je ruina s luxusní místností na spaní, takže ideál.

Ráno „snídám“ kakaovou směs s kokosovým olejem. Vody mám celkem málo, ale rozhoduju se, že to risknu, vracet se kvůli tomu nebudu.

Trasa ze začátku lemuje pobřeží a pozvolna se vine do hor.

Před stoupáním dokupuji 2l vody (2€) v guesthousu Finca Ses Fontanelles, kousek od hlavní cesty. Je to venku, takže jenom vezmete flašku a hodíte minci do kasičky.

Dávám vrcholovku Mola de l’Esclop (927 m). Dost tu fučí.

Další zdroj vody je až v Estellences, tekoucí velký pramen pod střechou kousek od centra, to jsem ale nevěděl a dokoupil dřív v obchodě i s dvěma jablky (2,78€).

Je tu pěkný výhled na moře. Kolem sedmé přichází český pár, který jsem potkal v autobuse jedoucím na západní cíp ostrova. Mohli tu mít krásnou romantiku se západem slunce, ale bohužel tam byl asi někdo navíc…

Zachvíli jsem před Banyalbulfarem, kde využívám vydatný pramen, vedle je i ruina na nocleh. Za městem je průzračný vodopád kde by se dalo i „vysprchovat“, ale přístup nic moc.

Následuje mírné stoupání, které bych asi nemusel absolvovat kdybych šel trasu mimo město (v případě dostatku vody).
Cesta do Esporles vede nejpíš po staré obchodní cestě, je dlážděná a je tu i pár dobrých míst k přespání.

Po rychlém průchodu městem směr Valdemossa zase stoupám na náhodní plošinu. Jsou zde staré boudy na výrobu uhlí. Potom na vrchol Mola de sa Comuna, kde je zase dost míst na nocleh i s ohněm.

Valdemossa vypadá na pěkné historické město, je tu spoutu cyklistů, dokupuju vodu (0,5€). Večer má pršet tak se nezdržuju a chci se dostat až za hory za Valdemossou a přespat kousek za Deiou.
Kvůli strmému stoupání a přicházející únavě to ale nepůjde.

Za cíl dnes tedy volím Refugi des Cairats, chatu kde se dá spát na zastřešené terase s krbem, akurát od kamenné podlahy jde dost zima.
Tady zase klasicky potkávám další krajany, kteří prý po cestě ztratili mapu stejně jako jeden děda za Esporles. Papírovou mapu v roce 2019? Nechápu.
Začíná pěkný nečas, dávám jídlo a pohodu. Když už myslím, že tu budu sám tak přichází nějací Němci.

Mlha a lehký déšť je i ráno. Stoupám přímo na náhorní plošinu, kde scházím z červené trasy a bloudím – pozor na odbočku za Es Caragoli, doporučuju se držet výhradně červené značky.

V Deia není ani voda tak jdu napřímo do Solleru kde chci dát pláž.
Rozhodnu se, že to ale nestíhám tak směřuju přímo do města.

V Solleru si dopřeju v restauraci na kruháči (Do de Pit) šťavnatý burgr (10€).

Při jídle přemýšlím nad noclehem, v noci má zas pršet tak by to chtělo střechu ať nemusím stavět tarp.
V tu ránu mě zrovna odpovídá kamarád na instagram stories a dostávám tip na jeskyni cova de ses Alfàbies za Sollerem. Takže přece jenom ten instagram k něčemu je.

Spíš taková polojeskyně. Jsem tu sám, čekání na tmu mě moc nebaví, příště bych vzal určitě aspoň čtečku.

Za povšimnutí stojí starobylý džbán, který jímá zhora kapající vodu.

Dnes rozhodně nejnáročnější etapa a kdyby bylo jasno tak i nejkrásnější. Od jeskyně stoupám nad Soller na náhorní plošinu, kde jsou dvě nádherná tyrkysová jezera a nejvyšší hory na Mallorce. Nahoře oblékám i čepici a péřovku, na koupání to bohužel uplně není.

Jelikož je na nejvyšší hoře vojenský prostor tak se dostanete pouze na druhou nejvyšší Puig de Massanella (1365 m), která je navíc i na trase GR221.
Kvůli napuchajícímu kolenu a mlze ji ale nechávám na příště.

Po celém dni na náhodní plošině následuje nekonečné klesání ke kláštěru Lluc, který mě uplně nenadchl, voda tu ale je.
Jdu dál, minu refugio Son Amer a končím mezi čtyřmi zdmi v lese za klášterem. Dnes poprvé a naposled stavím tarp, ze soucitu.

Dopoledne v Pollence lehký sightseeing. Koupil jsem tu za 7€ pouze sýr a nanuk (vše po jednom kuse), což mě uplně nepotěšilo. Náladu mi ale vylepšil následující nákup v Lidlu za městem směrem k přístavu. Tentokrát za 10€ balení šesti nanuků, několik sýrů, pečivo, okurky,… no zkrátka vše co potřebujete na pořádný plážový piknik po přechodu GR221, rozhodně doporučuju. Něco je tu ještě levnější než u nás.

Nakonec mě ještě čeká poslední křížová cesta což znamená zhruba hodinka lehkého pochodu s nákupen po rozpáleném rovném chodníku u hlavní cesty. Potom se vrhám na opravdu zaslouženou plážovou baštu. I když od pátého nanuku už to taková dobrota nebyla.

Po odpočinku, slunění, jídle a poslechu písniček z playlistu řidiče autobusu je potřeba udělat pár kýčovitých instafotek (škoda že je tam nemám).

Procházím pláž a jedu busem do Palmy na hostel (6,35€).
Den zakončuju večerní procházkou v přístavu, kolem katedrály a zpět na hostel.
Kombinace pěti dalších nocležníků, ceny 35€, světla v noci, měkké postele a ne uplně čerstvého vzduchu dělají z této noci nejhorší noc tohoto pobytu. Je to trochu paradox, ale co opravdu člověk potřebuje ke kvalitnímu spánku?

Snídaně na hostelu dojem ze včerejší noci rozhodně nezlepšila.
Jelikož letím až v 16:00 tak se rozhodnu jít 10 km pěšky po pláži na letiště. Kolena sice bolí a jedno je opuchlé, ale procházka po pláži by neměla být takový problém jako třeba tenkrát v pětačtyřicátem v Normandii. Za tři hodiny jsem bez problémů na letišti, kam vede dokonce přes dálnici lávka pro pěší, takže pohoda. Z Vídně jedu stejným autobusem do Brna jako Češi co jsem potkal za Valdemossou.